Jednou při nákupu jsem si všiml v regálu lilku. Vzpomněl jsem na přes deset let starou dovolenou v Řecku, kde jsem ochutnal řeckou specialitu Musaka, která mi tenkrát moc chutnala. Nakonec jsem se odhodlal lilek koupit, ale udělat ho podle jednoduššího receptu. Na přípravě nic světoborného není a řekl bych, že se mi to v rámci mých kuchařských schopností i povedlo. Recept jsem dodržel, akorát mozarelly jsem dal víc.
Větší zábava byla u konzumace. Té předcházela rodinná mini anketa: kdo si dá k obědu lilek? Po zodpovězení otázky "co to je", přišla odpověď, "nikdo". Druhé kolo ankety: Kdo si dá baklažán?, "všichni, lepší než lilek"!
Po naservírování na talíř protáhl Adík obličej, a se slovy "vylučuju", vyseparoval rajčata. Pak přišel na to, že pod mletým je lilek a vylučoval podruhé. Zbytek snědl a prohlásil, že ten sýr z toho byl nejlepší. Anetka snědla rajčata, lilek snad ani neochutnala a vyloučila ho taky. Martina se statečně držela asi do půlky oběda. Nijak nadšeně se netvářila, ale jedla. Pak jsem nic zlého netuše konstatoval, že ten lilek chutná jako houby a lilek se vylučoval i na třetím talíři.
Děti si u nás zvykly bodovat obědy. Jak se většinou pohybuju v horní části stupnice a nezřídka dosáhnu i na maximální desítku, tak tentokrát jsem pohořel. Jeden z drzých potomků mi dokonce přiřkl -1 a dopustil se tím autu v naší bodovací stupnici.
No já jsem si pochutnal a sám sobě udělil imaginární mišelinskou hvězdu a děti jsem si naklonil druhý den nudličkami na kari.
Věřím, že se vám dokumentace Jenichovy vařby líbila tak jako mě a doufám, že to je výzva i pro vás ostatní, podělit se s námi o zážitky z vařby.
Vařbě zdar!
Pepan
Žádné komentáře:
Okomentovat